 |
Nejstarší známý zubní kartáček pochází z doby před mnoha tisíci lety. Tento kartáček, který bývá označován jako "rozžvýkané dřívko", se zhotovoval kousáním nebo drcením malých větviček nebo kořínků stromů, až se konec roztřepil a vytvořil hrubý kartáček. Čisticí ploška měla téměř stejný účinek, jako když se žvýká konec párátka. Některé australské či africké domorodé kmeny, které dodnes žijí tradičním způsobem, si stále čistí zuby rozžvýkanými dřívky.
Staří Číňané, Římané a Řekové byli rovněž náruživě posedlí ústní hygienou.
Před pěti tisíci lety se v Číně mělo za to, že kažení zubů bylo způsobováno bíle zbarvenými zubními červy s černými hlavičkami, které bylo možné spatřit po vytržení zubu. Bolest zubů se tehdy léčila pomocí projímadel, výplachů úst, masáží a prášků. Pilulky byly zhotovovány z drceného česneku a soli a aplikovány do ucha protilehlého k té straně obličeje, kde zuby bolely.
Staří Římané rovněž měli v péči o zuby své preference. Plinius mladší (61-113 n.l.) tvrdil, že používání supího brka jako párátka způsobí zápach z úst, ale že používání dikobrazího ostnu je přijatelné, protože "zpevňuje zuby".
Naproti tomu Řekové byli daleko pokrokovější. Ve třetím století před naším letopočtem radil Aristoteles Alexandrovi Velikému čistit si každé ráno zuby "tenkým hrubým plátýnkem." Používání plátna k čištění zubů je zaznamenáno ještě roku 1602, kdy William Vaughan ve spise Patnáct cest k ochraně zdraví uvádí, že aby zuby "zůstaly bílé a nezkažené [lidé by měli] proplachovat ústa po každém jídle, spát s neskousnutými zuby a ráno použít kus plátna a čistit zuby zepředu i zezadu."
V patnáctém století bylo v Evropě čištění mezi zuby ostrými předměty obecně přijímáno, dokud nepřišli filozofové s výstražným upozorněním: " Nožem se v zubech nešťourej, ale vezmi sobě dřívka či jiné čisté věci neb jen tak sobě újmy nezpůsobíš."
A shodou okolností to byli právě Angličané, kteří dali v roce 1780 světu první moderní zubní kartáček. Rukojeť byla zhotovena z kosti a do provrtaných otvorů byly navléknuty žíně.
Kartáček se dostal do Spojených států a v osmdesátých letech devatenáctého století; jako výborné rukojeti se osvědčily ručně vyřezávané a opracované kravské stehenní kosti a dlouhé prasečí štětiny, které byly ručně jedna po druhé navlékány do ručně provrtávaných děr.
Ve dvacátém století zaznamenal skromný zubní kartáček nový rozvoj. Dr. Robert Hutson, paradentolog ze San Jose v Californii, vynalezl první zubní kartáček s nylonovými vlákny zaoblenými na konci. Produkt pojmenoval "Oral-B". V roce 1969 cestoval kartáček Oral-B® Classic™ na měsíc. Neil Armstrong jej použil minutu před svou historickou procházkou po měsíci. V roce 1991 společnost Oral-B uvedla na trh první kartáček Oral-B® Indicator®, s modrýmí vlákny Indicator, která se postupně odbarvují a indikují, že je třeba kartáček vyměnit.
|
