Kost u kořene zubu, která zub drží v pozici. Ztráta této kostní hmoty je běžně asociována s onemocněním paradontózou.

Stomatologický materiál používaný k nápravě kazů. Běžně označován jako "stříbrná plomba", skládá se ze stříbra, mědi, cínu a někdy z částic zinku v kombinaci se rtutí.

Odborný termín pro tvář, používá se rovněž k označení plošek zubů u tváře. Odborně se termín používá k popisu plošek zadních zubů směrem ke tváři, avšak často se odkazuje i na plochy předních zubů směrem ke tváři.

Měkká pomůcka, chránící zuby před nárazem nebo poraněním.

Léčba bakteriální infekce spočívající v odstranění iritantů (bakterií, zubního kamene) z parodontního chobotu s cílem uzdravení okolní tkáně.

Ztráta minerálů ze skloviny pod povrchem zkažené léze. Může se jevit jako bílá ploška na povrchu zubu.

Dentální materiál, aplikovaný na zub, používaný v případech silné zubní přecitlivělosti. Běžně se používá až po neúspěchu ostatních léčebných metod.

Zablokování impulzů bolesti, způsobující přecitlivělost zubů.

Odstranění dásňové tkáně. V případě deskvamativní gingivitidy se může tkáň jevit hladká a lesklá, s jasně červenými a šedými skvrnami. Povrchová tkáň se může odlupovat a odhalit živou, krvácející a velmi bolestivou plochu.

Označuje plochy zubů směrem od středu dutiny ústní.

Vrchní plocha, používá se při odkazu na jazyk, tzn. dorzální plocha jazyka.

Prostor mezi zuby (včetně kořene) a dásňovou tkání.

Sklovina je živá část zubu uvnitř zuboviny. Dřeň obsahuje nervovou tkáň a krevní cévy vyživující zuby.

Opuchnutí vyskytující se, když se v dásňové tkáni nahromadí tekutina.

Endotoxiny, představují jedovaté látky, uvolňované uhynulými bakteriemi a přímo ničící tkáň nebo způsobující imunitní reakci, jejímž následkem se tkáň rozpadá.

Označuje plochy předních zubů směrem u rtů.

Chemická sloučenina, pomáhající posílit zuby a redukovat kažení a citlivost zubů.

Dislokace skloviny, způsobená nadměrným systemickým příjmem fluoridu (více než jeden (1) díl na milion) do krevního oběhu, rovněž označováno jako mramorování skloviny.

Tenké krycí vrstvy, vyráběné na zakázku z materiálu v barvě chrupu a aplikované na přední část zubů, aby se zlepšil jejich vzhled.

Dásně, hustá tkáň okolo zubu pokrývající alveolární kost.

Gingivitida označuje zánět dásní, projevuje se jako mírná až závažná. Gingivitida je spojována se zarudnutím, edémy (opuchnutím), krvácením a citlivostí dásní.

Přirozená reakce organismu na napadení bakteriemi, imunitní reakce může rovněž ve snaze zlikvidovat bakterie zničit alveolární kost.

Železný předmět, navrtaný do čelisti na místo, kde schází zub. Na něj je nasazen umělý zub, která nahradí zub chybějící.

Mezi zuby.

Mechanická metoda výplachu supra- a subgingiválních oblasti tekutinou k narušení zbytků a plaku.

Rovněž nazývaný zubní kámen. Houževnatý, ztvrdlý materiál, vzniklý mineralizací (kalcifikací) zubního plaku. Jestliže se utvoří, může ho odstranit pouze zubní lékař.

Odborný termín, označující díry v zubech čili zubní kaz.

Prostor uvnitř zubu, vzniklý po odstranění kazu.

Bílý materiál k vyplnění děr v zubech.

Odstranění poškozené nebo nemocné tkáně z vnitřku parodontního chobotu.

Část zubu, pokrytá sklovinou, rovněž označuje zubní náhradu ve tvaru zubu, na který je implantována.

Označuje plochy předních zubů proti vnitřní straně rtů.

Označuje vnitřní plochu zubů nejblíže k jazyku.

Stomatologická procedura, odstraňující skvrny, plak a povlak pomocí abrazívní pasty na gumové vložce, umístěné na pomalu se pohybující rukojeti či přístrojem na leštění vzduchem a práškem.

Léčba, při které je nemocná tkáň z kořenového zubního kanálku vyplněného dření, odstraněna, a vytvořená dutina je vyplněna inertním materiálem.

Pevná protéza, nahrazující nebo překlenující prostor, kde vypadl jeden nebo více zubů.

Dětské zuby.

Označuje abnormální nebo vadný vztah mezi maxilárními a mandibulárními zuby. Náprava malokluze zahrnuje ortodontickou léčbu.

Mandibula je kost, tvořící spodní čelist. Je to největší a jediná volně pohyblivá kost obličeje.

Horní čelist, tvořící horní část úst. Maxila se skládá ze dvou kostí spojených uprostřed obličeje.

Označuje plochy zubů směřující ke středu úst.

Stoličky, velké, široké zuby s několika hroty v zadní části dutiny ústní.

Tenká vnější růžová nebo červená membrána lemující vnitřek dutiny ústní.

Zadní měkká část horní partie dutiny ústní.

Jakákoliv náhrada ztracené zubní struktury nebo vypadlého zubu; například můstky, plomby, korunky a zubní implantáty.

Část dásně nejblíže zubu, běžně označováno jako "dásňový okraj"

Dochází k němu při nadměrné námaze normálního chrupu, např. skřípání a stisk zubů. Jestliže se nekontroluje, může okluzní trauma vést k úbytku uchycení a ztrátě kostní hmoty.

Termín, označuje kousací plošku zadních zubů.

Označuje kontakt mezi maxilárními a mandibulárními zuby ve všech mandibulárních pozicích a pohybech.

Oblast stomatologie zabývající se nápravou malokluze a obnovou zubů pro řádné fungování

Stav, kdy dásňová tkáň odumírá a odlupuje se od živé tkáně.

Šest zubů v přední části dutiny ústní, slouží k řezání (kousání), spíše než ke žvýkání.

Jakýkoli odstranitelný prostředek k nápravě zubů či ortodontická pomůcka.

Zkratka "CEJ", místo spojení mezi kořenem a zubem.

Ostrá, náhlá bolestivá reakce, když jsou zuby vystaveny horkým, studeným, chemickým, mechanickým nebo osmotickým (sladké nebo slané) impulzům.

Cukr přítomný v potravě, včetně cukru obsaženého ve sladkostech, ovoci a upravených potravinách.

Když se poprvé zuby proříznou dásní.

Ostrá, náhlá bolestivá reakce, když jsou zuby vystaveny horkým, studeným, chemickým, mechanickým nebo osmotickým (sladké nebo slané) impulzům.

Zuby se dvěma hroty těsně před stoličkami.

Preventivní stomatologický postup, spočívající v odstraňování tvrdých a měkkých nánosů z exponovaných plošek chrupu.

Proximální plochy jsou plochy sousedících zubů.

Palatální oblast označuje vrchní část dutiny ústní.

Označuje dásňovou tkáň ve tvaru písmene "v" mezi jednotlivými zuby.

První stádium tvorby plaku, povlak je průhledný, tenký, obsahuje proteiny a lipidy (tuky) ze slin. Povlak se utvoří během několika sekund po vyčištění plochy zubu.

Týkající se tkáně a kosti upevňující zuby.

Akutní infekce dásňové tkáně okolo jednotlivých zubů, běžně se projevuje úbytkem kostní hmoty, bolestí, krvácením, vážným zarudnutím a opuchnutím postižené oblasti.

Nemoc podpůrné struktury zubů.

Vlákna uchycující zub v kostním váčku. Peridontální vaz je uchycen na jedné straně zubního tmelu a na druhé straně na alveolární kosti.

Nástroj k měření hloubky váčku.

Forma paradontózy, jež má za následek porušení alveolární kosti.

Bezbarvý, lepkavý povlak z bakterií v proteinové matrici, který se neustále tvoří na zubech. Hlavní faktor, způsobující zubní kaz a paradentózu, jestliže přetrvá po delší čas.

Prořezávání dětských zubů dásněmi.

viz Kažení zubů způsobené kojeneckou lahví

Týkající se rentgenu.

Nové uložení nebo náhrada zubních minerálů v demineralizované (původně zkažené) lézi. Tento postup zvrátí proces tvorby zubního kazu a je podpořen aplikací topického fluoridu.

Štěrbinové prohlubně na kousacích ploškách zadních zubů.

Označuje kousací plochy předních zubů.

Zuby, sloužící k trhání a hlodání potravy, se nacházejí v přední části ústní dutiny.

Číselné měření uchycení peridontálního vazu běžně určené pomocí zkombinování měření hlouby váčku s měřením ústupu dásně. Stupeň uchycení je považován za jedno z důležitých měření postupu paradontózy a úspěchu léčby.

Špičaté kónické zuby mezi řezáky a prvními stoličkami.

Sklovina je tvrdý, mineralizovaný, bílý materiál pokrývající zuby zvnějšku.

Vnější skvrny, označují skvrny na zubech na vnější straně povrchu zubu, způsobené externě přijímanými látkami jako tabák, káva, čaj nebo potrava. Tyto skvrny mohou být odstraněny čištěním zubů pomocí abrazivní pasty. Vnitřní skvrny označují skvrny uvnitř zubů. Mohou vzniknout následkem vlivu určitých materiálů nebo chemických látek v průběhu vývoje zubů. Tyto skvrny jsou trvalé a nelze je čištěním odstranit. Bělení zubů muže skvrny změnit.

Oblast ve tvaru drážky pod okrajem dásně, která obklopuje zub.

Prostor nebo žlábek, vyplněný mukózní membránou (např. gingivální sulkus).

Oblast nad dásňovým okrajem.

Bakteriální plak, spojený s pevným povrchem zubů, odstranitelný pouze mechanicky (tzn. nástroji, stomatologickými pomůckami, pomůckami ústní hygieny jako jsou kartáčky, nit atd.).

Profesionální odstraněné tvrdých usazenin ze zubů.

Kosmetická zubů, spočívající v aplikaci účinného pryskyřičného materiálu na povrch zubu, kde se spojí se sklovinou.

Zkratka "GCF", jedná se o čirou tekutinu, která průběžně proudí z žlábku. U zdravého chrupu je této tekutiny minimální množství, s postupujícím zánětem však množství GCF narůstá.

Kostní přední část vrchní části dutiny ústní.

Zkratka "TMJ", jedná se o "pant" mezi mandibulou a lebkou.

Nanášený přímo na infikovanou oblast za účelem léčby.

Používá se k prevenci zubního kazu. Jedná se o plastickou tekutinu, která se umístí na vrchní plošky zadních zubů. Tmel po aplikaci zatvrdne a vytvoří tenkou vrstvu, která se snadno čistí zubním kartáčkem.

Pravidelně plánované návštěvy u zubního lékaře pro udržení zdraví pacienta. Tyto návštěvy a terapie jsou ovlivněny stavem zdraví zubů pacienta.

Stav objevující se, když dáseň ustoupí ke krčku od předělu zubního cementu a skloviny (místo spojení zubu a kořene).

Okrajová část dásně, kterou lze oddělit od zubu. Volná dáseň vytváří kolem zubu límec.

Spodní strana, používá se s odkazem na jazyk; ventrální plocha jazyka je tedy spodní strana jazyka.

Volný bakteriální plak na povrchu supragingiválního a subgingiválního plaku; obsahuje většinu bakterií, způsobujících nemoci, je možné ho ze subgingivální oblasti snadno odstranit výplachem.

Kaz u kojenců a malých dětí, postihující nejčastěji horní přední zuby, je způsoben podávanými slazenými tekutinami, které na zubech ulpí (např. z kojeneckých lahví nebo dudlíku).

Nachází se u kořene zubu, slouží jako ukotvení pro vazy, spojující zub s kostním zubním váčkem. Je to nejměkčí část zubních struktur.

Léčba přecitlivělosti zubů, někdy obsahuje fluorid sodný. Laky se aplikují na povrch zubů k zakrytí vnějších povrchů zuboviny, čímž se zabrání přenosu bolestivých pocitů do zubní dřeně.

Mikroskopické kanálky vedoucí z vnějšku zuboviny k nervu uvnitř zubu.

Hlavní tkáň vytvářející tvar zubu. Zubovina představuje materiál mezi dření a sklovinou, sestávající ze zubovinových kanálků, umístěných na sobě.

Částečný nebo úplný náhradní umělý chrup pro horní nebo dolní čelist.

Sonda, používaná k odhalení zubního kazu.

Označuje premolární a molární zuby. Zadní zuby se používají k drcení potravy.